Hezký den. Zamezit drsnějšímu (matnému) povrchu pasivované konzervované rzi oproti původní (lesklé) lakové vrstvě pochopitelně nejde. Je záhodno hrubší vrstvy rzi obrousit, ale ne úplně na bílý plech (malá probroušená místečka pochopitelně nevadí - nelze se tomu vyhnout). Tím dosáhneme hladšího povrchu a tenká vrstvička koroze se s T odrezovačem lépe barví do černa. Toto barvení není funkcí odrezovače, je to jen doprovodný efekt a nelze zajistit stoprocentní zčernání všech ploch. Myslím, že černání je tady mnohokrát probíráno. Dva naprosto stejně rezavé plechy se chovají každý jinak. Myslím, že v tom hraje roli právě síla korozních vrstev a třeba jejich prostoupení mastnotou.... Doporučuji tedy docílit co nejtenčí vrstvičky koroze. Na místech, kde máte korozi do hněda bych jí opravdu zkusil brousit a znovu přetřít T odrezovačem, zda se barva změní. Pokud ne, buď se s barvou smíříte (mně to osobně nevadilo, naopak na konzervovaném původním stavu mi to přišlo autentičtější) a nebo použít lihového černého mořidla.
Jinak odrezovač od Worka je jen příklad odrezovače s taninem. Nedá se vůbec říci, že ten, který použil bývalý majitel je nějaká náhražka. Výrobců je mnoho, nejlepší na černání (opět připomínám, že to není funkce odrezovače) je ten starý socialistický T odrezovač. Všechny novější a vylepšené už nečernají jako ten socialistický. Špatně nebo vůbec černají ty kyselé, i když jsou deklarované jako s taninem. Černání probíhá ještě za mokra, nemá na něj vliv den, dva, tři, jak dlouho necháte suché reagovat.
Prášek po zaschnutí odrezovače s taninem jsem otíral suchým hadrem nebo kartáčoval, kyselý s fosforečnou jsem otíral vlhkým hadrem.
Odrezovač i kov můžete ohřívat, ale nemusíte. Při teplém rychleji zaběhne do pórů a reakce je rychlejší, ale zas rychleji zasychá. Nejpotřebnější reakce probíhá 1 - 2 dny, je tedy úplně jedno, jestli byl předmět prvních 10 minut teplý.
Použití chelatonu před tanátováním je naprosto zbytečné. Ten se používá na vyžrání rzi na čiský kov (stejně jako mnoho jiných přípravků, které vám doporučí zkušený praktik - ocet, kyselina citrónová, fosforečná - opět -nemusíte kupovat chelaton, máte-li jiný vhodný prostředek.

Píšete, že povrch chcete nechat nelakovaný. Nátěr Paraloidem je lakování. Je to stejné, jak použití zaponového laku. Paraloid je restaurátorský přípravek s vlastnostmi, které na veteránu nejsou až tak důležité - např. že časem nežloutne. Na černém povrchu při té tenké vrstvičce ani za 20 let nepoznáte, že lak mízně zežloutl. Povrch lakovaný Paraloidem je na pohled stejný, jako lakovaný zaponovým nitrolakem. Záleží na ředění. To si musíte vyzkoušet jak ředit, abyste dosáhl požadovaného lesku. Je jedno, jaké rozpouštědlo použijete - odpaří se. Použijte které z jmenovaných máte, které vám méně smrdí, nebo které je nejdostupnější v maloobchodě. Ve finále vyšší lesk znamená vyšší ochrana. Pochopitelně ochranu vrstvičkou Paraloidu, zaponového laku, nebo i původního laku můžete zvýšit pravidelným maštěním konzervačním olejem.
Doporučuji z mnou popisovaných postupů nedělat žádnou vědu. To, že jsem to já dělal Paraloidem s xylenem a ne zaponovým lakem, nebo že jsem použil Chelaton místo fosforečky je dáno tím, že s uvedenými prostředky dělám ve své restaurátorské praxi a mám je k dispozici, zatímco jiné ne. Ať se vám daří